mapa kde nas najdete

Apartmány Razula
Velké Karlovice 690, 756 06

GPS
49°22'10.016"N, 18°21'20.778"E

 


Zimní království na Valašsku:-)

zimaden logom

zimanoc logom



Apartmány Razula na Facebooku Fotogalerie Kalendář akcí
Úvod O Razule a okolíRazulaOkénko do historie

Okénko do historie

Document_4b_small
Hotel Razula  - 80tá léta  -  dobová pohlednice
Hotel Razula – časová řada

1962 – Začátek stavby.

1967 – Otevření hotelu, majitelem je spotřební družstvo Jednota Vsetín. Hotel půl roku prodělává a družstvo hledá nového ředitele.

1968 – Ředitelem se stal Ervín Eichner, který přinesl řadu změn a novinek a dokázal nabízet špičkové služby.

70. – 80. létá – Hotel zažívá období největší slávy, je známý a populární v tuzemsku i zahraničí, je centrem kulturního života širokého okolí, navštěvují ho celebrity. 

1985 – Ervín Eichler předává hotel svému nástupci.

1992 – Jednota Vsetín uzavírá hotel za účelem rekonstrukce.

1995 – Družstvo hotel prodává a nový majitel ho obratem zastavuje za bankovní úvěr.

2000 – 2006 – Hotel chátrá a několikrát mění majitele.

2007 – Hotel kupuje brněnská developerská společnost Doming,a.s.

2008 – 2010 – probíhá přestavba Hotelu Razula na apartmánový dům.

Document_11_small
Hotel Razula  - 70tá léta  -  zimní dobové foto
Hotel Razula a jeho služby

Sedmipatrový horský hotel Razula disponoval celkem 100 lůžky v 35 pokojích. Budova měla ústřední vytápění a v létě mohli hosté využít na svou dobu moderní klimatizaci. Pokoje byly vybaveny sprchou a toaletou, každý měl také telefon a rozhlas po drátě. Zájemci si mohli půjčit také televizor.

Document_10_small
Hotel Razula  - recepce

Hotel měl dvě restaurace (II. a III. cenové kategorie), vinárnu, moderní kavárnu s českými i zahraničními časopisy a valašský salónek.

Document_7_small Document_9_small
Hotel Razula  - kavárna
Hotel Razula  - vinárna
 V zimě hotel nabízel půjčování lyží a saní, v létě se návštěvníci mohli koupat přímo pod hotelem v řece Bečvě.

Mimo běžné hotelové služby hotel nabízel svým návštěvníkům například praní, čištění i opravy oděvů, přípravu svačinových balíčků na túry a dokonce zprostředkovával rybářské lístky pro místní rybářské revíry či možnost lovu zvěře.

Dobrá pověst a popularita v tuzemsku i zahraničí zajišťovala hotelu vysokou obsazenost po celý rok. V zimě nestíhal uspokojit poptávku a výhodné smlouvy se zahraničními partnery, hlavně z NDR, zajistily obsazenost hotelu i v letním období na minimálně 85%.

Ervín Eichner a jeho personál

Podle pamětníků hosté Razuly prohlašovali, že s takovou ochotou, srdečností a příjemným prostředím se předtím nikdy nesetkali. Například Egypťané, kteří se začátkem 70. let seznamovali v Gumárnách Zubří s výrobou technické pryže, požádali o přestěhování z jiného hotelu, jakmile jednou zavítali na Razulu.

Document_33b_small
personál Hotelu Razula

To, že hotel získal velmi záhy po svém otevření skvělou pověst, byla především zásluha jednoho muže – Ervína Eichnera, který se stal ředitelem v dubnu 1969. V té době měl již Eichner bohaté zkušenosti s prací v pohostinství a několik let vedl vsetínskou kavárnu Astra.

Document_36b_small Document_36a_small
hoteliér Ervín Eichner se svým personálem

S Eichnerem přišly na Razulu moderní metody řízení a především na tehdejší dobu převratný způsob myšlení – zákazník byl pro něj vždy na prvním místě. 

„Byl jsem ješitný, chtěl jsem mít pro své hosty vše nejlepší,“ vzpomíná Eichner. V době státem řízeného hospodářství ovšem nebylo jednoduché zajistit pro hotel potřebný proviant „Musel jsem navázat různé kontakty a sám jsem dvakrát týdně objížděl okres, abych sehnal například svíčkovou, játra, džusy či americké cigarety,“ dodává bývalý ředitel.

Erv n Eichner_small

20062011092_small

pan Eichner vzpomíná
pan Eichner při prohlídce nového apartmánového domu

Eichner si sám pečlivě vybíral personál a školil ho tak, aby odpovídal jeho požadavkům. K zaměstnancům měl lidský přístup a prokázal schopnost vytvořit dobrý kolektiv. Práce na Razule se brzy stala prestižní záležitostí, a kdo prošel Eichnerovou školou, měl otevřené dveře v jiných podnicích. „Za dvě desetiletí jsme vychovali desítky dobrých číšníků a kuchařů, mnozí z nich pracují dnes v zahraničí, mnozí jsou úspěšnými podnikateli,“ říká Eichner.

Eichner dbal především na vstřícné a milé vystupování personálu vůči hostům. Potrpěl si i na vizuální stránku – servírky například vybavil jednotnými stejnokroji s elegantními čepečky, k čemuž ho inspirovaly letušky.

Společenský život na Razule

Razula byla v 70. a 80. letech pojem, návštěva v tomto hotelu byla pro většinu lidí malou událostí. Přispělo k tomu i mnoho do té doby v regionu nevídaných akcí, každoroční populární jarní plesy, které byly společenskou událostí celorepublikového významu, pravidelné programy a vystoupení hvězd populární hudby, módní přehlídky, volba Miss Razula, silvestrovské oslavy a další akce.

Document_16_small
zábavný večer v kavárně Hotelu Razula

Ervín Eichner také domluvil spolupráci s cestovní kanceláří Čedok a společně vymysleli například akci „Šance pro osamělé“ – seznamovací víkendové pobyty ve spolupráci s Čedokem. Víkend včetně dopravy, stravy a zábavného večera stál tehdy 120 Kčs.

Document_17_small Document_41c_small
Miss Razula

Ervín Eichner si velmi dobře uvědomoval, že nestačí jen poskytovat výborné služby, ale že hotel se musí dostat také do širšího povědomí. Vymyslel proto akce, které byly zajímavé pro většinu populace, což mu zajistilo mimo jiné ohlasy v tisku.

Document_50a_small Document_52a_small
S myšlenkou uspořádat soutěž ženské krásy přišel již během svého působení ve vsetínské kavárně Astra v zimě roku 1968 a soutěž ještě ve stejném roce přenesl na Razulu a o rok později z ní již udělal akci okresního významu. Druhé soutěže v září 1969 se již účastnilo 12 dívek z celého okresu a vítězkou se stala Ivana Dobešová z Tesly Rožnov, která vyhrála mimo jiné sedmidenní silvestrovský zájezd do Západního Berlína. Soutěže Miss se poté konaly ještě několik let.

 

Krása bez závoje

Socialistický režim si v oblasti sexu počínal velmi puritánsky. Zejména jakékoliv projevy komercionalizovaného sexu označoval vytrvale jako projev prohnilé kapitalistické společnosti. Situace se pomalu měnila až v šedesátých letech, částečně i v souvislosti s větším otevřením země turistickému ruchu ze západu. Striptýz však zůstával stále oficiálně tabu. Teprve uvolnění v roce 1968 přineslo změnu i v tomto ohledu.

Není však úplně jasné, kde a kdy došlo k prvnímu oficiálnímu striptýzu v Československu. Dost možná to bylo v rámci doprovodného programu k výstavě bižuterie v Jablonci v dubnu 1968. Nicméně již 18. ledna 1969 se konala striptýzová show také na Valašsku a to díky podnikavosti ředitele Eichnera právě na Razule.

Prvními striptérkami byly dvacetileté Pavla a Hana. Pavla pracovala jako aranžérka v Ostravě a Hana studovala v Brně. Program s nimi dal dohromady tehdejší brněnský promotér Gustav Vlach. „Žena byla stvořena pro krásu. Její tělo má muže lákat, jako vůně květů láká včelu. Je zde však otázky nahoty ženského těla, veřejně ukazovaného. Takto s ovšem na dnešní program nelze dívat. Nechceme vám předvádět prosté svlékání. Pravý striptýz s tím nemá nic společného. Má to být spíše výrazový tanec, projev pocitů, tužeb, nálad. Striptýz je určitým druhem umění a takto by se na něj mělo pohlížet…“ uváděl tehdy program Eichner.

Document_45_small Document_48b_small
 striptérka Pavla a její vystoupení
striptérka Hana a její vystoupení

Veřejnost byla vystoupením nadšená a Razula získala další kus popularity. „Nutno říct, že výsledek premiéry předčil všechna očekávání. Proti tomu, co jsme viděli v zahraničí, byl striptýz na Razule nejen umělecký, kultivovaný, s dějovou myšlenkou, působivou hudbou a osvětlením, ale především náš – český!...

 

Document_44_small Document_49b_small

Zájem o další představení je velký, nejen ze vsetínského okresu, ale i ze sousedních okresů a vzdálenějších míst. Na všechny další akce zajišťuje vedení hotelu odvoz hostů podnikovým autobusem do Vsetína a v případě potřeby i jinam.“ psali tenkrát v tisku.

Celebrity na Razule

Díky podnikavosti ředitele Eichnera se Razula stala nejen místem pro ubytování, ale také centrem kulturního života pro široké okolí. V sále hotelu pravidelně vystupovaly tehdejší nejpopulárnější herci, baviči, zpěváci a kapely.

Místní obyvatelé tak mohli na vlastní oči vidět takové hvězdy, jako byli například Naďa Urbánková, Karel Černoch, Jiří Brabec, Helena Vondráčková, Waldemar Matuška a KTO, Standa Procházka, Miroslav Horníček, Eva Pilarová, Josef Laufer, Hana Hegerová, Bob Frídl, Miluška Voborníková, Milan Chladil, Yveta Simonová, Rudolf Cortez, Petr Spálený, Olympic, Banjo band Ivana Mládka, Václav Neckář a Bacily, Martha a Tena, Jarda Štercl či Jára Pospíšil.
Hotel navštívila i celá řada známých umělců z jiných oblastí, spisovatelů, malířů, hudebních skladatelů apod.

20062011134_small 20062011126_small
zápisy v kronice Hotelu Razula
20062011120_small
Naďa Urbánková vzpomíná na Hotel Razula:

"V době,kdy jsme bývali spíš na obtíž obsluze v kterémkoliv hotelu, jsme jako do maminčiny laskavé náruče jezdili do hotelu Razula. Pan Ervín Eichner byl už tenkrát nadčasový muž s úžasnými vlastnostmi lidskými a hlavně západně profesními. Byla to složitá doba s mnoha nepříjemnými zkušenostmi,které nás potkávaly dnes a denně ve všech oblastech žití v naší, jinak krásné vlasti. Kdykoliv jsme ale dorazili s kapelou do hotelu Razula,rázem jsem si opravdu připadala jako hvězda, které se dostává té největší pozornosti, byla jsem rozmazlována až do té míry, že jsem si mohla v kuchyni sama připravit na co jsem měla chuť. Pamatuju se, že to byla doba,kdy koupit pomeranče a banány byl problém,ale na Razule jsem si ráno mohla vyrábět "vitamínovou bombu" z ovoce,které normálně na trhu nebylo. Vím ale, že jsem nebyla výjimka,které se dělá, co si jí přes brejle na očích vidí. Sláva o nadčasovosti hotelu Razula se rychle roznesla a nebyl jediný člověk,který by panu Ervinovi Eichnerovi pomyslně netleskal."

20062011136_small
naši zlatí olympionici v čele s Emilem a Danou Zátopkovými a jejich zvěčnění se do kroniky Hotelu Razula

Na Razulu si také rádi jezdili odpočinout známí sportovci, například fotbalisté Bohemians Praha v čele s Antonínem Panenkou, fotbalisté Sparty i Slávie, Emil Zátopek a Dana Zátopková, Ludvík Daněk a mnoho dalších olympioniků. 

Věhlas hotelu samozřejmě přilákal také celou řadu tehdejších prominentů z řad vládních a stranických představitelů a dokonce jejich kolegy z NDR, Polska či SSSR.